Naše Lucka

Studovala grafiku a je z ní vyhlášená cukrářka
v kavárně Dobrý kafe

Lucie Matušková vystudovala grafickou školu, rok pracovala ve farmacii, kde se jen "přehrabovala" v papírech, ale jejím snem bylo dělat plnohodnotnější práci. Šla za svým snem a už rok pracuje jako cukrářka v kavárně Dobrý Kafe v Pardubicích, kde dostala volnou ruku a vytváří sladké potěšení pro mlsné jazýčky dychtivých zákazníků.

Jak jste se dostala k práci cukrářky v kavárně Dobrý Kafe?

To byla strašná náhoda. Předtím jsem pracovala na oční klinice. Rok jsem tam dělala jen papíry a na recepci. Byly to stále stejné papíry, stejné úpravy a paragony a i když jsem tu práci měla ráda, tak se nejednalo o kreativní zapojení mé osoby. Cítila jsem, že tam nezůstane po mně nic hmatatelného. Po roce jsem v tom stereotypu nechtěla zůstat a začala si hledat jiné zaměstnání. Chtěla jsem celý život dělat něco, co budu mít ráda. Rozhodla jsem se, že se zkusím najít v pečení a byla strašná náhoda, že jsem napsala do Dobrýho Kafe. Na schůzce s majitelkou mi řekla, ať něco přijdu vyzkoušet, protože právě takového člověka do svého provozu hledají. Jsem tu rok hrozně spokojená a přijde mi, že jsem si našla smysl života.

Jak dlouho pečete?

Moje mamka celý život cestuje po světě, protože pracuje pro americkou firmu, takže neměla čas na pečení. Když jsem chtěla nějakou dobrotu, tak jsem si ji musela upéct sama. Potom se to nabalovalo, když měl někdo narozeniny nebo jinou oslavu, tak jsem něco upekla.. no a tak to to začínalo. Ve volném čase jsem si hledala stále nějaké recepty a zkoušela je. A nyní si to nezkouším, ale dělám to pro koncové zákazníky a snažím se jim trefit do jejich chutí, což se mi, doufám, daří.

U majitelů zabodovala s čokoládovým dortem

Co jste jako první upekla majitelům Dobrýho Kafe?

Byl to bezlepkový čokoládový dort, ozdobila jsem ho celý čokoládou a s majiteli jsme si řekli, že takto by to nějak mohlo vypadat. Jako druhý jsem upekla buchty se švestkami a ty se setkaly také s velkým ohlasem. No a poté jsme hledali, co lidé chtějí, po čem je poptávka, a tak nějak se to celé rozjelo. Ve všem, co momentálně dělám si jsem jistá, že ty recepty jsou dotažené téměř do dokonalosti.

Proč zrovna bezlepkový čokoládový dort a ty buchty?

To byl požadavek majitelů, abych udělala něco bezlepkového. No a ty buchty, to je nostalgie z dětství, protože babička vždycky dělávala buchty a já je miluji. Všeobecně mám ráda ty "babičkovský" věci, ale zároveň je hodně složité je upéct. Já jsem člověk, který má rád výzvy, takže čím těžší tím se mi do toho chce více jít.

Když už máte v oblibě babičkovské dorty, jdete právě za babičkou pro radu?

Ano, tady žije sestra mojí prababičky, takže s ní jsem přímo konzultovala recepty a nejenom to, ale také i ty vychytávky, které si cukrářky hledají mnohdy celý život. V tomto případě je lepší vždy zajít ke zdroji.

Kolegové mi vyčítají, když se vše povede

Stalo se za ten rok, že se něco vyloženě nepovedlo?

Jasně. (smích) Myslím si, že v každém řemesle se člověk zlepšuje díky tomu, kolik u dané věci stráví času. Jsem názoru, že tam kde má vznikat něco nového, tak se musí něco nepovést, aby to člověka posunovalo dopředu. Teď už se mi to tedy moc nestává, z čehož kolegyně nejsou nadšené, protože, když se něco nepovedlo, tak se to zkonzumovalo no a teď nic není. Je mi tedy vyčítáno, že se nic nekazí (smích).

Máte ohlasy od hostů?

Majitelé dbají na to, aby měli vždy zpětnou vazbu od našich hostů. Proto vyžadují na obsluze, aby se každého hosta ptala na jeho názor na to, co dostal na stůl, tedy i na kvalitu a chuť dezertů. A zatím, musím zaklepat, máme pouze pozitivní ohlasy. Jelikož se také občas pohybuji po kavárně, mám možnost povídat si s hostem a zjistit jeho názor přímo. Je pro mě povzbuzující, když Vám někdo pochválí zákusek přímo do očí a není to zprostředkované. Mám potom pocit, že moje práce má smysl a svým způsobem mě to nabuzuje energií.

Zkoušela jste někdy nějakou svoji recepturu?

V podstatě se dá říct, že každý recept je tak nějak můj. I když použju "něčí" recept, pokaždé se pokouším do něj dát něco svého. Nikdy nekopíruji recepty někoho jiného ze 100%.

Každý kuchař tvrdí, že se má ochutnávat, jak je to u cukrářky?

Musí se ochutnávat, hlavně kvůli tomu, aby ten krém nebyl přeslazený ani nebyl málo sladký. Jsou věci, které jsou dané a dělají se každý týden, takže tam to není potřeba, ale poté jsou věci, na kterých záleží, jak se to upraví a tam je potřeba to ochutnat, tam se to musí.

Miluji sport, který udržuje moji postavu

Co dělá cukrářka pro svou dokonalou postavu, když má každý den přísun cukrů?

Sportuje. Já miluji sport. To je absolutní nedílná součást mého života. Chodím běhat, jezdím na kole a navštěvuji fitko. Je pravda, že doma už nemám chuť na sladké, protože toho mám v práci dostatek.

A pečete doma?

Samozřejmě, zejména pro rodinu. A pro přítele, který dbá na zdravou výživu, vždy něco extra zdravého.

Čeho byste chtěla v cukrařině dosáhnout?

Kdybych měla brát posun dopředu, tak by to měly být rauty, svatbym, sweet bary a jít touto cestou. Momentálně jsem, ale spokojená s tím, co mám, a naopak chci realizovat svoje nápady a posouvat je do dokonalosti.

Dobrý Kafe prodává i dorty na přání zákazníků, jaké jsou požadavky klientů?

Polovina lidí přijde s tím, že tu měli daný kousek dortu, a že ten chtějí udělat. Ta druhá polovina přijde s tím, že ani vlastně nevědí, jen mi řeknou, pro koho to je a pro kolikaletého člověka. To je pro mě to nejtěžší, protože není jednoduché trefit se dotyčnému člověku do chuti. Nad takovým dortem dlouho přemýšlím a hledám tu správnou vyváženost chutí. A zřejmě i nacházím, protože ti lidé se k nám vrací a doporučují nás dále. To je pro mě úžasný pocit.

Ráda kouzlím s čokoládou

S kterou surovinou nejraději pracujete?

Je potřeba vyzdvihnout kvalitu všech používaných surovin. U nás se nikdy nepoužívají margaríny nebo ztužené tuky, ale pouze máslo. Vždy se také používá jen živočišná vysokoprocentní šlehačka, nikdy rostlinná. Čokolády používáme Callebaut, což je věhlasný belgický výrobce čokolády s téměř 100letou tradicí. Pečlivý výběr kakaových bobů, exkluzivní kakaová hmota podle vlastní tajné receptury je jeho největší devizou.

Věříme, že právě kvalita použitých surovin má zásadní vliv na kvalitu výsledného dezertu.
A abych se vrátila k otázce, právě čokoláda je mojí nejoblíbenější surovinou. Už jen proto, že je mnoho druhů čokolády, hodně druhů kakaových bobů a každá ta čokoláda se používá na něco jiného. Každá čokoláda má jiné vlastnosti a dá se pracovat s různým mícháním, ke každé hořkosti čokolády se hodí jiné ovoce a jiná hrubost krému a tam je potřeba stále s něčím kouzlit. Do budoucna i plánujeme, že čokoládu budeme posouvat dále, ať už na bázi pralinek anebo na dekoracích z čokolády, kde je potřeba dodržovat určité tepelné úpravy. Snažím se stále sledovat nové trendy a ty bych chtěla našim zákazníkům nabídnout.

Co byste řekla o Dobrým Kafi?

Možná to bude znít trochu nadneseně, ale pro mě je to jedna z nejprogresivnějších kaváren, otevřených v poslední době v Pardubicích. Máme skvělé snídaně, na které chodí čím dál víc hostů, vlastní, přímo v kavárně upražené NAŠE KAFE, které podle mě i podle hostů snese srovnání i s mnohem lepšími a zavedenějšími pražírnami u nás a hlavně parádní dezerty (smích).

Pro mě jsou tu super lidi. Od majitelů, kteří jsou hodně nároční a mají vysoké požadavky, ale právě díky nim mě to všechno posunulo dopředu. Za mě tedy majitelé, kterým bych chtěla poděkovat za tu příležitost, kterou mi dali.

A je tu úžasný kolektiv lidí, mám tady opravdové přátele, s kterými se stýkáme i mimo kavárnu.

Zvláštní poděkování

Chtěla bych hrozně moc poděkovat příteli, který od začátku věřil mému snu. I když jsem šla z perspektivního oboru dělat cukrářku, tak právě on stál za mnou. I rodina už mi říká, že je ráda, že jsem se vydala cestou, která má pro mě smysl. Na závěr musím říci, že jsem konečně pyšná na sebe, protože dělám věc, která má smysl.

Pohled majitelů:

Přišla, viděla, zvítězila... Jednoduše řečeno. Po roce a půl provozování kavárny, po trablech s dodavateli dezertů jsme se rozhodli zkusit vlastní produkci a angažovat někoho pouze na výrobu dezertů. Věděli jsme, že na zveřejněný inzerát nebudou reagovat stovky zkušených cukrářů, ale číslo tři bylo mírné zklamání. Takže zpátky na zem a opět přemýšlení co dál. Nějaká úroveň byla i přes problémy s dodavateli nastavena a z ní jsme rozhodně nechtěli upouštět. Dělat jen tak něco na koleně taky nemělo smysl.

Nikdy jsme neangažovali odborníky v oboru, všechny spolupracovníky jsme si "vychovali" sami. Tak to zkusíme i s cukrářkou. Z hromady 3 životopisů jsme vybrali tu nejméně zkušenou. Ale píše, že jí baví pečení. Na schůzku dorazila atraktivní vysoká blondýna. "Jo Vy jste na tu cukrářku... Jste si jistá..?" No co, 14 dní to zkusíme a pak si to sama rozmyslí, stejně nemáme nyní jinou volbu.

A příští týden to bude rok. Rok zkoušení, hledání, někdy i hádání a vyjasňování si vlastních postojů a představ. Ale taky rok každodenního překvapování, co tahle "blondýna" bez zkušeností, jenom s tím, co kde vyčte a na co ji navedeme, dokáže za nádhery. Naposledy to byl famózní svatební dort. Narozeninové už má v malíku, každodenní dezerty pro kavárnu dělá téměř (někdy doslova) poslepu. Ještě to neví, ale připravili jsme si pro ni další výzvy. Opravdové francouzské plněné Eclaire nebo Mille-feuilles bude její (a naší) další cestou.
Na závěr musíme zodpovědně říct, že i když má Lucka, jako každý, nějaké mušky, potkalo nás neuvěřitelné štěstí, když se naše cesty spojili.